Byla jsem několik let bez partnera, ale abych se přiznala, tak já jsem ho stále hledala. Nechtěla jsem být sama, opravdu hodně mě to mrzelo, jenomže jsem stále v našem městě nemohla najít partnera, ale tak já jsem na jednu stranu vůbec nedivím, protože mě bylo dvaatřicet let, kdy jsem byla sama, a tak to znamenalo, že asi normální pánové jsou asi zadaní, nebo jinak jsem si to vysvětlit nedokázala. Měla jsem také dokonce internetovou seznamku, abych tam našla muže, kterého chci a který by mi ve všem vyhovoval. Absolutně jsem tam nemohla nikoho najít.

Byla jsem z toho opravdu nešťastná a říkala jsem si, na co ty internetové seznamky jsou. Když tam nemůžu najít žádného chlapa. Nebo jak byste se cítili vy, kdybyste chtěli za každou cenu najít nějakého partnera nějakého muže pro život, který vám bude se vším pomáhat a také kterého budete milovat a on bude milovat vás a vůbec byste nikoho nemohli sehnat? Myslím si, že by tohle vadilo každému, nebo by to aspoň každého mrzelo. Mě to mrzelo opravdu hodně, téměř mi to mrzelo dvojnásobně. Absolutně jsem nevěděla, co mám dělat. Proto jsem si řekla, že nejlepší by bylo, kdybych třeba partnera asi vůbec nehledala.

Třeba by to dopadlo tak, že by partner vlastně si našel mě, kdybych tomu nechala volný průběh, tak by třeba nějaký šikovný a hodný muž by si mě našel. Nechala bych to asi osudu, jenomže mě to vůbec nechtělo. Nechávat se osudu, protože jsem chtěla už partnera. Nechtěla jsem usínat a vstávat sama. Nikdy bych nevěděla, že najít muže mých snů bude trvat tak dlouho. Našla jsem ho asi až po sedmi letech, jsme spolu půl roku a myslím si, že nám to klape. Tedy alespoň to ještě nevím. Jistě, protože jsme spolu krátce, ale věřím, že nám to bude klapat. Například moje kamarádka na internetu na seznamce našla během jednoho dne partnera.